Stará mešita v Tarsu – křižácký kostel, který se stal minaretem Východu

V samém centru starého Tarsu, na hlavní ulici starobylého města, stojí budova, v níž se tisíciletí historie zhuštělo do jedné fasády. Stará mešita v Tarsu je bývalý kostel postavený v roce 1102 během první křížové výpravy, kdy Normané dobyli město zpět od Seldžuků. Legenda praví, že chrám byl zasvěcen apoštolu Pavlovi – rodákovi z Tarsu, jednomu z hlavních apoštolů křesťanství. V roce 1415 Ahmet-bey z dynastie Ramazanoglu přeměnil kostel na mešitu a dal budově druhý duchovní život. Mešita Stará, Tarsus, nebo Kilise Cami – „Mešita-kostel“ – dodnes uchovává na stropě fresky s vyobrazením Ježíše a čtyř evangelistů: tiché svědectví o životě, který zde kdysi byl.

Historie a původ Staré mešity v Tarsu

Tarsus je jedno z nejstarších měst Malé Asie, ležící v provincii Mersin na středomořském jihu Turecka. Po tisíciletí přecházelo z rukou do rukou: Achemenovská Persie, helénismus, Řím, Byzanc, arabské chalífáty, Kilikijské arménské království, Seldžukové, křižáci, Ramazanoglu, Mamlúkové, Osmanská říše. Každý z těchto vládců zanechal stopu v městské struktuře a budova dnešní Staré mešity je živým ztělesněním těchto vrstev.

V roce 1102, kdy bylo město pod kontrolou vojsk první křížové výpravy, byl na tomto místě postaven kostel. Podle tradice byl zasvěcen svatému Pavlovi, který se narodil právě v Tarsu. Je třeba poznamenat, že tuto církev nelze zaměňovat s jinou tarsskou památkou – kostelem svatého Pavla z 19. století, který je často považován za tutéž stavbu.

Pozoruhodná událost se odehrála v roce 1198: tehdy byl Tarsus součástí Kilikijského arménského království. V tomto kostele byl korunován první arménský král Levon I. z rodu Rubenidů – kardinál Konrad von Wittelsbach, zastupující papeže, mu nasadil korunu jménem Svatého stolce.

V roce 1359 přešel Tarsus pod vládu turecké dynastie Ramazanoglu a v roce 1415 vládce Ahmet-bey (vládl v letech 1383–1416) přeměnil kostel na mešitu a přistavěl k němu minaret. Budova dostala několik názvů: Eski Cami („Stará mešita“), Kilise Camii („Mešita-kostel“) a Baytemür Camii. Dokumentálně potvrzené restaurátorské práce proběhly v letech 1868 a 1900; poslední opravy byly dokončeny v roce 2007.

Architektura a co vidět

Stará mešita v Tarsu zaujímá spolu s přilehlým dvorem plochu 460 metrů čtverečních. Vnitřní rozměry budovy činí 19,3 × 17,5 metru; šířka lodi je 12,6 metru. Jedná se o poměrně malou, ale bohatě zdobenou stavbu, v níž je patrný gotický původ.

Fasáda a vchod

Hlavní vchod se nachází na západní straně. Fasáda je zdobena slepými oblouky – reliéfními klenutými výklenky bez otvoru: charakteristickým prvkem gotické architektury. U vchodu jsou dvě alabastrové polokolony. Na jižní a severní stěně lodi jsou umístěny žulové polokolony, pravděpodobně vyrobené ze stavebního materiálu dřívějších budov, které zde stály dříve.

Střecha a konstrukce

Zvenčí je budova pokryta sedlovou střechou – nikoli kopulí. Jedná se o zachovalý rys původní gotické baziliky: křižáci stavěli podle západoevropských kánonů, kde byly normou valbové a sedlové střechy.

Stropní fresky

Hlavní historickou hodnotou interiéru jsou fresky na stropě. Ve střední části stropu je vyobrazen Ježíš Kristus; po jeho stranách jsou čtyři evangelisté: na východě Jan a Matouš, na západě Marek a Lukáš. Tyto malby jsou přímým dědictvím církevního života 12.–14. století. To, že se zachovaly při přeměně kostela na mešitu, představuje skutečnou raritu a historicky významný precedens soužití křesťanského a muslimského dědictví v jednom prostoru.

Minaret a zvonice

Budova má dva vertikální akcenty: minaret v jihozápadním rohu – přírůstek z doby Ramazanoğlu – a starou zvonici v severovýchodním rohu – pozůstatek církevní historie. Dvojhlasnost těchto dvou věží vytváří viditelný obraz duchovní biografie budovy.

Mihrab a přizpůsobení islámské kultuře

K jižní stěně byl přidán mihrab – výklenek, který orientuje modlící se směrem k Mekce. Budova tak získala půdorys charakteristický pro mešity typu „ulu džami“ (katedrální mešita), přičemž si zachovala původní obdélníkovou konstrukci.

Zajímavosti a legendy

• V roce 1102, kdy byl kostel postaven, patřil Tarsus do oblasti první křížové výpravy. Normanská vojska Tancreda Galilejského okupovala část Kilikie; přítomnost křižáků vysvětluje gotický charakter architektury, která má své kořeny v západní Evropě.
• V roce 1198 se v této budově konala korunovace Levona I. – prvního krále Kilikijského arménského království. Kardinál Konrad von Wittelsbach, arcibiskup z Mohuče, mu jménem papeže nasadil korunu a později poslal symbolický věnec i německý císař. Tato korunovace proměnila arménský stát v uznávané evropské království.
• Budova spojuje křesťanské a islámské prvky, které nebyly zničeny, ale koexistují: gotické oblouky, žulové sloupy, stropní fresky s Kristem a evangelisty – a mihráb, minaret, fungující mešita. Takové překrývání epoch je architektonickou raritou.
• Název „Baytemür Camii“, který se vyskytuje v historických pramenech, je možná spojen se jménem člověka, který provedl jednu z restaurátorských prací. Přesný původ tohoto názvu se zatím nepodařilo zjistit.
• Mešita se nachází v pěší vzdálenosti od dalších historických památek Tarsu: kostela svatého Pavla z 19. století, studny svatého Pavla a dalších objektů spojených s apoštolským dědictvím města.

Jak se tam dostat

Tarsus leží 30 kilometrů východně od Mersin a 65 kilometrů západně od Adany. Nejbližší letiště je Adana (ADA). Z Adany do Tarsu jezdí pravidelně autobusy a minibusy; cesta trvá asi 45 minut. Z Mersin je to asi 30–40 minut autobusem nebo dolmušem.

Mešita se nachází v centru Tarsu, na hlavní historické ulici. GPS: 36,9178° s. š., 34,8978° v. d. Pěšky z autobusového nádraží v Tarsu – asi 15 minut. Většina památek v Tarsu se nachází v dosahu pěší procházky, takže po příjezdu do centra je můžete všechny obejít bez další dopravy.

Tipy pro cestovatele

Mešita je otevřena pro návštěvníky každý den, vstup je zdarma. Turistům se doporučuje nepřicházet v době modlitby – to vám umožní v klidu si prohlédnout interiér a obdivovat fresky na stropě. Ženy musí mít šátek; obuv se sundává u vchodu.

Vezměte si s sebou baterku nebo použijte baterku v telefonu – osvětlení uvnitř je poměrně skromné a fresky na stropě vyžadují dobré světlo pro detailní prohlídku. Širokoúhlý objektiv nebo režim „široký úhel“ na smartphonu vám pomůže zachytit celý prostor interiéru.

V Tarsu stojí za to prohlédnout si i sousední památky: kostel svatého Pavla (Aziz Pavlus Kilisesi) s apoštolovou studnou, římskou Kleopatřinu bránu a kaskádu vodopádů Tarsus Şelalesi v rámci města. Tarsus je rodištěm apoštola Pavla, proto je celá historická část města prodchnuta biblickými asociacemi. Pro důkladnější seznámení je lepší si vyhradit celý den. Stará mešita v Tarsu je vzácnou památkou, kde se v jednom prostoru snoubí gotická bazilika, arménská korunovace a islámský kult, což z ní činí jedno z nejmnohovrstevnatějších historických míst celého středomořského regionu Turecka.